Zámky na Loiře
Seznam zámků:
Blois * Chambord * Cheverny * Villandry * + spouuuustu dalších..
odkazy:
http://www.castles-france.net/chateaux-loire/
http://www.bloispaysdechambord.com/index.asp
http://www.chateauxtourisme.com/isla/accueil/index.htm
http://www.chateaux-de-la-loire.fr/
http://www.ligeris.com/usa/chateaux.html
http://www.linternaute.com/sortir/chateaux-loire/
Loira
- nejdelší řeka jejíž celý tok se nachází na území Francie
- pramení ve středofrancouzském masivu (Massiv Central) v nadmořské výšce 1408 m
- délka řeky je 1200 km
- významná města na jejím toku jsou Orléans, Tours, Angers, Nantes a Saint-Nazaire
- v oblasti mezi Orléans a Angers se rozkládá řada atraktivních zámků, tzv. "zámky na Loiře"
Nejdelší francouzská řeka, královská Loira, hrála mnohokrát významnou roli v dějinách země. V jejím širokém údolí vyrostly pevnosti a zámky, jež sloužily panovníkům k obraně před nepřáteli, ale také jako místo odpočinku, bujarých radovánek a milostných pletek. Nádherné stavby, začleněné do přírodního prostředí, dnes vítají tisíce návštěvníků.
Již ve středověku se na Loiře s oblibou zdržovaly korunované hlavy – připomeňme si jen anglické panovníky z rodu Plantagenetů, pobývající často na Chinonu či v Angers. Skutečnou rezidenční oblastí se však Loira stala v 15. a 16. století. Defilé panovníků zahájil Karel VII., který se sem sice uchýlil víceméně z nutnosti, ale ani po vítězství nad Angličany sídla na Loiře nezanedbával. Vedle Chinonu, kam za ním kdysi přijela Jana z Arku, bylo jeho oblíbeným sídlem i Loches.
Nejvýznamnější zámky na Loiře vás uchvátí svou monumentálností, nádhernou architekturou i příjemnými zahradami – jsou právem považovány za architektonické klenoty Francie! Loira jako by k sobě přitahovala dramatické události. Přepychová sídla s rozlehlými parky a zahradami vyprávějí dodnes tajemné příběhy spjaté s veřejnými i pečlivě ukrývanými dějinami Francie.
Každý ze zámků ukrývá něco specifického.
"Měkké a smyslné" - takto popsal údolí Loiry slavný francouzský historik 19. století a je to velmi výstižný popis. Na tato slova si vzpomenete, až se zastavíte na břehu Loiry a budete pozorovat, jak její modrá voda líně plyne mezi břehy, lemovanými stromy a obeplouvá malé ostrůvky. Nebo až zakusíte kouzelnou vlastnost světla. Je zároveň křišťálově čiré a něžně měkké. Je tak jemné a tajuplné, že se jen pár malířů pokusilo zachytit jej na svých plátnech. Klid a sladké kouzlo zdejšího života, které přetrvává i v dnešní uspěchané době, opěvovalo od středověku do dnešní doby mnoho spisovatelů a básníků. Není divu, že králové, jejich oblíbenci, ministři a dvořané přeměnili tento kout Francie v oblast nejpřepychovějších sídel všech dob.
Celkem se zde nachází asi 120 hlavních zámků, jeden velkolepější než druhý, a tak se údolí Loiry může pochlubit největším počtem zámků na čtvereční míli na světě. Řada z nich je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Strategie a estetika se obvykle nemísí, a ať už je zámek kdekoliv, na břehu vodní plochy nebo ve stinném údolí, ať už se tyčí nad městem nebo se ukrývá v majestátním lese, estetika vždy vyhrává. Kdybyste chtěli prozkoumat všechny zámky podrobně, potřebovali byste na to celý život. Sami se ale přesvědčíte, že i krátká návštěva vám výrazně utkví v paměti.
Oblast zámků zahrnuje tři různé "provincie": Sologne, Touraine a Anjou. Liší se typem krajiny, ale mají podobné mírné podnebí, hojnost rybníků a řek a život tady plyne klidně a dotváří podobu údolí Loiry.
- Sologneská krajina, rovná a zalesněná, má příjemně neupravený vzhled. Její hluboké lesy, tiché paseky, rybníky a mokřiny milují lovci a rybáři. Ve velkém se zde pěstují různé druhy květin. Orleáns se proslavil svými pěstitelskými školkami růží a pyšní se obrovským květinovým parkem. Sologne je nejkrásnější na podzim, v nádherné paletě zlatých a hnědých barev.
- Touraine, provincie příhodně nazvaná "zahrada Francie", je převážně zemědělská oblast. Pohled na její mírně proměnlivou krajinu, dobře obdělávaná pole, pečlivě ošetřované vinice, krémově bílé kameny a přirozený půvab vesnic vás vždy potěší. Za Touraine začíná být angevinská krajina více zvrásněná, údolí jsou hlubší, kopce zvlněnější. Ale dojem svěžesti zůstává.
- Anjou je celé modrozelené: od modré řeky Loiry, nebe a typických břidlicových střech po zeleň sadů a pastvin. Jestliže Touraine je zahradou Francie, Anjou je jejím sadem. Je to nejvýznamnější ovocnářská oblast. Kvetoucí jabloně, třešně a švestky jí propůjčují jarní vzhled nevěsty.
Tyto tři oblasti spojuje řeka Loira, primadona mezi řekami. Je to nejdelší řeka Francie (1020 km), pramení ve střední francii a ústí do Atlantského oceánu u Saint-Nazaire (známé kvůli náletu za druhé světové války). Na první pohled vypadá líně, ale sezónní výkyvy, nebezpečné proudy a posouvající se písečné mělčiny postupně znemožnily všechny pokusy o sezónní plavbu. A přece, nákladní vlečné čluny naložené sudy vína se plavily po řece pravidelně po staletí. Jedinou úlohou Loiry je dnes poskytovat potěšení smyslům a to bohatě stačí.
Historie
Osídlení dolního toku řeky Loiry začalo před mnoha tisíciletími. V galorománské době tu vznikala sídla zvaná villae. Na ně navázaly za vlády Merovejců (5. - 10. století n. l.) venkovské pevnosti, které sloužily jako sídlo velmožů i centrum obchodu a útočiště prostých obyvatel v době nebezpečí. Za vlády dynastie Karlovců tento druh opevnění po určitou dobu přetrvává, avšak s příchodem Normanů se zvyšují nároky na ochranu a tím i na typ opevnění.
Středověk
Původní jednoduché hrady stály na vyvýšeném místě. Obklopovaly je dřevěné palisády a uvnitř byla někdy věž sloužící jako pozorovatelna. Zdivo se téměř nepoužívalo. Na přelomu desátého a jedenáctého století se začínají stavět takzvané donjony. Zpočátku šlo o dřevěné věže čtyřúhelníkového půdorysu, které chránily dvůr, později se objevují první kamenné stavby. Během třináctého století se s křížovými výpravami zdokonaluje technika obléhání a dobývání pevností. Hradby se podstatně rozšiřují, jsou členitější, s množstvím obranných věží. Zároveň se začíná více dbát na pohodlí obyvatel hradu. Obytné místnosti se zdobí závěsy, gobelíny a prostředí dotváří pohodlnější nábytek. Na sklonku středověku se znovu mění technika vedení válek. Místo jízdy nabývá na významu pěchota a dělostřelectvo. Dříve běžná dlouhá obléhání jsou spíše výjimkou. Pevnosti postupně ztrácejí smysl a nejdůležitější se stává úroveň bydlení. Okna se zvětšují a objevují se nové místnosti - reprezentační sál, šatna, umývárna.
Renesance
V šestnáctém století se z hradu stává renesanční zámek. Příkopy a obranné věže mají už jen estetickou úlohu. Příkladem mohou být zámky Chambord, Azay-le-Rideau či Chenonceau. Obrovská okna propouštějí dostatek světla, točitá schodiště jsou nahrazována pravoúhlými. Dominantou zámku je rozsáhlé hlavní nádvoří (cour d`honneur). Elegantní a módní podloubí pocházející z Itálie dodávají stavbě lehkost a vzdušnost. Zámek již nestojí na strategicky významném místě, ale je začleněn do krajiny. K tomu přispívají i zahrady, kam se za příznivého počasí přesouvá společenský život. Tradiční klenby zůstávají zachovány jen v zámeckých kaplích. Když renesanci v sedmnáctém a osmnáctém století střídá francouzský klasicismus, je přeměna obytných pevností v pohodlné příbytky dokončena.
